Tereza Richtrová - Místa / Krajiny (CD)

Datum vydání - 17.4.2026 - Roky si Tereza Richtrová, známá z olomouckých, brněnských a ostravských divadel nebo z televizního pořadu Dobré ráno, zapisovala texty, které vnímá jako časosběr nejdůležitějších míst, v nichž žila nebo přežívala. Hudební podobu jim dala spolu s Martinem Kyšperským z kapely Květy a nyní vycházejí na albu Místa / Krajiny. 

Se zpěvem se Tereza Richtrová blíže seznámila v sedmi letech na konzervatoři, kde učil její otec. “Začínalo se, jak jinak, lidovými písněmi. I když jsem pak studovala klasický zpěv a operní repertoár, měla folkpunkovou kapelu, zpívala muzikál, šansony nebo písně napsané pro činoherní divadlo, lidovou píseň, její melodiku a poetiku a fascinaci přírodou na pozadí koloběhu lidského života beru jako bytostný základ své muzikálnosti,” vysvětluje. 

Album Místa/Krajiny ale rozhodně není prvoplánovým remakem lidovek ve verzi pro rok 2025. Melodie svých textů nosila Tereza dlouho jen v hlavě, a protože aktivně nehraje na žádný nástroj, hledala spolupracovníka, který ji hudebně i lidsky pochopí. 

“Nechtěla jsem album lidových nebo folklorizujících patetických aranží. Naopak, přála jsem si aranže někoho osobitého a originálního, někoho, kdo mi pomůže specifické texty zhudebnit tak, aby měly místo v současné produkci. Kdo trochu zašpiní jejich nasládlost a melodicky je obohatí,” vysvětluje, proč padla volba na Martina Kyšperského z kapely Květy. 

“Martin byl naprosto vstřícný a dodal mi neuvěřitelnou odvahu, že moje písně mají potenciál. Žádný z mých nápadů bezmyšlenkovitě neodmítl, včetně tvrdohlavých nároků na nástrojové obsazení skladeb,” usmívá se. 

Na desce účinkují vokalistky Martina Trchová a Prune, kytarista Ondřej Kyas, klávesista Jiří Habarta, cellista Josef Klíč, bubeník Martin Novák, trumpetista Christopher Strandh, kontrabasista David Liber, basklarinetista Radim Hanousek a hráč na cimbál Michal Grombiřík. O výsledný mix zvuku se postaral Broněk Šmid.

Na hudebně pestrém debutu vzdává Tereza v textech hold své milované jižní Moravě; stezkám nad Dyjí a pálavským skalním masivům, vzpomíná taky na louky na Žítkové i na nekonečné cesty vlakem přes Hanou nebo na pražskou Libeň, i když v Praze navzdory prvotnímu smutku nakonec zakotvila. 

“Lidé jsou v mých textech nepřítomní jen zdánlivě. Krajiny písní jsou hustě zabydlené skutečnými, jen nejmenovanými osobami, které jsem v životě potkala a které byly často prvotním inspiračním impulsem k napsání textu,” říká. Ze šuplíku se je dvaačtyřicetiletá hudebnice odhodlala vytáhnout až nyní. “Velkou roli v tom sehrálo vědomí, že jsem, když to dobře půjde, v půlce života a není na co čekat.”